Akce K

Monoteistický judajismus a platonská filosofie daly základy pro vznik křesťanství jako duchovního proudu následovníků Ježíše Krista. Křesťanská Bible obsahuje i židovský Starý zákon, platonské myšlenky vnesl do theologie především svatý Augustin. Přestože Kristovo království – jak sám verbatim prohlásil – není z tohoto světa, ujala se na něm správy věcí duchovních pozemská církev, postavená na Petrovi jako na skále (přestože církev postavil do latě až Pavel).

Církev je dílo lidské a navzdory božským ideálům se nevyhne lidským slabostem, chybám a všem dalším vlastnostem. Napřed dobře sloužila mocenským zájmům vládců, pak se dost emancipovala a stala se jejich silnou konkurencí. Moc přitahuje psychopaty a tak na vedoucí pozici obou mocenských složek se ocitali především lidé honosící se těmito kvalitami.

Na druhé straně je nutno zdůraznit, že to byla především církev, která se zasloužila o kulturní rozvoj Evropy a o její vzdělanost. K té posléze přispěly také univerzity a Guttenberg zde stojí jako první tvůrce media působícího v širším okruhu. Zde stojí za zmínku, že žádný Koniáš s pomocníky nedokázal u nás zničit tolik knih, jako poskokové Václava Kopeckého a Zdenka Nejedlého v padesátých letech minulého století, kteří svým zásekem do školství stojí při základech pozdější velké nevzdělanosti původně kulturního národa,

Jako další mocenská složka roste buržoazie a rozšiřuje základnu stavů a nakonec se dostává na mocenskou scénu také proletariát, spíše však jeho samozvaní vůdci. V tomto silně ozbrojeném příměří se nakonec všechny složky sesadily a první republika se sice vyznačovala vzájemnými verbálními útoky, ale také vzájemnou tolerancí. Navzdory sekularizaci společnosti si církev zachovala slušné postavení ve správě věcí duchovních a za okupace se ctí obstála (což se už nedá říci o papeži, ale ten nijak neovlivnil církev ČSR a Protektorátu).

Postavení církve v československé poválečné společnosti dobře zachycuje a ilustruje film režiséra Vojtěcha Jasného, Všichni dobří rodáci. Včetně role faráře jako duchovního pastýře. Komunisté ale nepotřebovali lásku, potřebovali rozdmýchat třídní nenávist. Poštvat původně docela slušné lidi na sebe navzájem. Ekonomický, sociální a duchovní rozvrat, který vnesli do společnosti automaticky vyvolával kritické reakce, málokdo ale v tom zmatku dokázal tyto reakce artikulovat. Vzdělanci ano a v církvi jich bylo mnoho. Tak začala honba na inteligenci a na církev. Bylo třeba ukázat, že je KSČ víc než Bůh, který byl sice omnisciens a omnipotens, nedokázal však zabránit repríze Bartolomějské noci, která se odehrála z 13. na 14. dubna 1950.

Jatky rozpoutané estébáky, esenbáky a lidovými milicionáři byly násobkem toho, co předvedla tahle soldateska předtím umučením Josefa Toufara. Jak uvádějí prameny ÚSTR, bylo obsazeno 75 klášterů a dva týdny na to dalších 69. Bylo internováno nebo centralizováno 2376 řeholníků. Akce K měla i nedozírné hospodářské důsledky. Došlo k devastaci řeholních budov i ke znehodnocení značného množství inventáře jednotlivých řeholních domů (např. knih a uměleckých předmětů). Na akci K bezprostředně po první etapě navázala akce Ř, která byla zaměřena proti ženským řádům.

Dnes, když jsou tyto budovy vraceny, mají komunisté tolik drzosti, že chtějí, aby z toho byly placeny daně! Nebylo by to tak strašné, víme jaký spolek jsou. Co je děsivější, je úpadek smyslu pro morálku u té části našich spoluobčanů, která s nimi souhlasí. Včetně nově nastupujících fašistů.