Co tě nezabije, tě nemusí vždycky posílit

Chudí lidé vaří z vody, chudí lidé si většinou nemohou dovolit bydlet na Beverly Hills a tak se musí spokojit s bydlením zdaleka ne tak luxusním a žít třeba ve čtvrti, kde po večerech nebývá klidno a kde by nikdo z nás bydlet nechtěl.

Jessica Levy a její tým z University of Illinois at Chicago se zajímali o to, jaký vliv má klidné a naopak vysoce kriminální prostředí na průběh onemocnění u pacientů trpících epilepsií. Epilepsie je chronické onemocnění charakterizovaní záchvaty změněného vědomí a cílem léčby je omezit frekvenci záchvatů, protože stále platí to, co nás učili před 60 roky, že každý záchvat připravuje půdu záchvatu dalšímu.

„On average, people in high-crime neighborhoods had three seizures versus one for people living in low-crime neighborhoods when we looked back over the last 30 days….“ Pro tvrdé němčináře překlad: Lidé žijící v sousedství vyznačujícím se vysokou kriminalitou mají (měřeno po dobu jednoho měsíce) třikrát více záchvatů než lidé žijící mezi slušnými sousedy. Více záchvatů sebou nese více rizik úrazů a jejich násedků, ostrakizace a dalších faktorů zhoršujících kvalitu života. To všechno je možné přičíst k chudobě, která nedovolí změnu pobytu.

Odkazujeme na české přísloví, které říká: nejbezpečnější plot je dobrý soused. A na to, jak výhodné je žít v prostředí, kde platí pravidla a jsou vymahatelná a kde ani těm nahoře neprojde, když lžou a kradou.

ZDROJ: University of Illinois at Chicago. „Epileptics in high-crime neighborhoods have three times as many seizures.“ ScienceDaily. ScienceDaily, 2 December 2018