Když ideologie vítězí nad skutečností

Máme tady – jak říkají episteologové – jakýsi rozum epochy, jímž je dnes pozitivisticky zarámovaná věda (co jsem neviděl, to neexistuje, bez ohledu na to, jak slepý je pozorovatel) a máme tu nerozum epochy, kam ještě před sto roky patřili Einstein a Kafka, jimž se podařilo do dneška umístit se už ve středu rozumu. A je tam také na jedné straně třeba kriminalita a vedle ní myšlenky, které budou za sto let samozřejmostí. Proto je hodnocení z dnešního hlediska sporné, jak naznačuje tvrdá kritika kubismu z úst předních znalců před stoletím. Nemluvě o rukopisech, hilsneriádě a dalších aférách.

Již dávno nás Heisenberger přesvědčil, že postoj badatele je velice významný pro výsledek. Pojďme se na to podívat na banálním příkladu. Třeba na tom, čím se lišilo Gestapo od StB nebo dalších tajných policajtů komunistických režimů. Gestapáci byli schopni vymlátit z vás život, aby se dozvěděli pravdu. StB byla ochotna vymlátit z vás život, abyste potvrdili její pravdu.

Mám zde jednoho diskutéry – podepisuje se gru – který ví, „jak to všechno bylo“. Typické myšlení estébáka, je mu jasné, že jsem musel dělat to a ono, určitě být tam či onde, abych se dobral k dnešnímu postavení. Ví o mně v roce 1956, kdy jsem nastupoval na fakultu, ví, že jsem psychiatrizoval a týral disidenty, neví sice o mně nic, ale je přesvědčen, že ví všechno, blbeček.

Podobně se zachovali v posledním čísle (49/2018) časopisu Téma dva „znalci“, jeden přírodovědec (Hořejší) a druhý sice z medicíny, ale z teoretického ústavu (arogantní narcistní omezenec Šrámek, což lze odvodit od jeho „vědecké“ definice Bible), kteří sice neviděli v životě žádného pacienta, ale zato vědí, že placebo neexistuje, resp. je to podvod. Sice neměli nikdy příležitost přijít s tímto fenoménem do styku, avšak podobně jako fízl gru a další estébáci o něm vědí všechno. A protože mají tituly, tak jim to tisknou.

Místo toho, aby se jasně vyjádřili, zda spolek Sisyfos pojmenovali v úctě k psychopatii a podvodům nejhnusnějšího podvodníka řecké mytologie, nebo proto, že si těchto jeho charakteristik ve své velkoleposti nepovšimli a se sentimentem starých panen litujou, že byl potrestán, plkají o věcech, o nichž sice mají načteno a pak na ně mají názory, ale nevědí o nich z praxe NIC.

Zachraňují tak vědu, která říká: Když praxe neodpovídá teorii, je praxi nutné zavrhnout. Kdyby se tak věnovali vypucování vlastního chlíva, třeba paní kolegyni Sykové… A není sama!