Mravenci se nedají – nedejte se ani vy!

„Mravenečci, mravenečci…
jak se všichni čile hemžíte!
Jestlipak je mezi vámi taky tolik pitomců“?
Nejspíš ne, jak naznačuje zpráva z rakouského Ústavu pro vědu a technologii z výzkumu věnovaného zajímavé epidemiologické problematice, jak se mravenci brání chorobám. Rakouští vědci ve spolupráci se švýcarskými kolegy se zaměřili na tisíce jedinců současně, které si uznačili a sledovali jejich chování, všechny jejich interakce, v situacích kdy mezi ně vniknul patogen a zjišťovali, jak se nemoci brání. Pro ty, kteří chtějí znát výsledek a nemají zájem se prodírat dalšími odstavci, můžeme už zde prozradit jejich řešení: chrání královnu, čerstvou snůšku a mladé jedince. Pro ty zvídavější je tu pokračování.
Jestliže do kolonie vnikne nějaký choroboplodný prvek, změní se sociální chování. Velká populační hustota stejně jako častý bezprostřední kontakt jedinců napomáhí rozšíření choroby. Jako obrannou strategii volí mravenci změnu chování. Nutno předeslat, že mravenci se nekontaktují nestrukturovaně, halabala, ale že jejich skupiny jsou poskládány jednak podle věku a jednak podle úkolů, které plní. Zatímco mladší populace, jejíž členky Sekora a Ferda Mravencec pojmenovali „chůvičky“ a zde jsou nazývány „sestry“ (nurses – tedy zdravotní), se stará o snůšku a sídlí uvnitř mraveniště, jsou starší dělnice, obstaravatelky potravy a bojovnice na periferii, shánějí potravu, zajišťují obranu a jsou také více vystavené setkávání s choroboplodnými zárodky.
Vědci označili celkem 2266 zahradních mravenců a infračervenou kamerou pak po půlsekundových intervalech sledovali, co se bude dít. Pak nakazili deset procent starší populace – všechny nakažené dělnice patřily mezi obstaravatelky potravy – plísňovou infekcí jen ve slabé intenzitě, která podle předchozích zkušeností nevyvolá onemocnění a naopak po zvládnutí nákazy vede k celoživotní imunitě.
Jakmile mravenci na sobě a na sousedkách zaregistrovali plísňovou infekci, jejich chování v celé kolonii se zásadně změnilo. Jednak se pracovní skupiny začly projevovat jako silnější jednak se omezily kontakty mezi nimi a intervaly mezi kontakty se prodloužily. Také jako kdyby přišlo nařízení nebo vyhláška, kdo smí komunikovat s kým, sháněčky potravy začaly komunikovat převážně jen se sháněčkami a sestry převážně pouze se sestrami. Reagovalo tak celé společenství nejen nakažené dělnice. Výsledkem bylo, že dělnice s nejintenzivnější nákazou zemřely, dále část těch, které byly vystaveny menší porci plísně nebo, které se infikovaly až druhotně a také část – ale mnohem menší – sester.
Velá strategie měla za hlavní cíl ochránit královny, snůšku a nejmladší dělnice, což se zdařilo a ani jedna královna nezahynula.
Zdroj: Nathalie Stroeymeyt, Anna V. Grasse, Alessandro Crespi, Danielle P. Mersch, Sylvia Cremer, Laurent Keller. Social network plasticity decreases disease transmission in a eusocial insect. Science, 2018; 362 (6417): 941 DOI: 10.1126/science.aat4793
Co z toho plyne za (logický) závěr? Když nejste očkovaní a  náhle přijde chřipková epidemie, vezměte si dovolenou a seďte doma. Jako mravenčí královny.