Obrana proti tenkohlavci lidskému – střevnímu parazitu

Mezi četnými interakcemi jednotlivých složek v našem útrobním mozku pozůstávajícím z bohaté sítě neuronů ve střevní stěně, bariérovém systému oddělujícím obsah střeva od vnitřního prostředí, imunitním systému a střevním mikrobiomu, se podařilo odhalit cesty, kterými se tento systém brání proti škodlivým vlivům tenkohlavce lidského z rodu Trichuris. Nejprve několik údajů pro dobrou orientaci.

Tenkohlavec lidský (Trichuris trichiura) je druh hlístic parazitujících v tlustém a slepém střevě člověka a lidoopů. Onemocnění tímto parazitem se označuje jako trichurióza nebo trichocefalóza. Trichuris trichiura je rozšířen především v subtropických a tropických oblastech Asie, Ameriky a Afriky. Jeho vajíčka ale byla také nalezena ve střevním obsahu známé zamrzlé mumie muže Ötziho zemřelého před 3 300 lety v Alpách v údolí Ötztal. Výskyt parazita je úzce spjat s nízkou úrovní hygieny. Infekce člověka může probíhat bez příznaků, nebo se mohou vyskytnout bolesti břicha, nauzea, průjem či zácpa. U masivních infekcí může dojít až k perforaci střeva se všemi důsledky.

Buňky našeho těla si spolu povídají, protože ale nemají ani hlasivky, ani uši, řeší komunikaci vysíláním signálních molekul. Ty se jmenují cytokiny a jsou jich spousty. Jeden druh cytokinů vysílaných buňkami imunitního systému se jmenuje interleukiny a ty už máme spočítané a očíslované jako IL-1 až IL-38. Některé posílají imunitní složky, aby vyvolaly zánět, jiné zase, aby ho včas zastavily, aby se to neobrátilo proti vlastním tkáním. IL-10, o němž tu bude řeč, patří k těm uklidňujícím.

Bariéru mezi obsahem střeva a vnitřním prostředím organismu, tedy to, co odděluje obsah trávícího ústrojí a brání jeho nekontrolovanému vstřebávání, tvoří pouze jedna vrstva buněk epitelu a té pomáhá ve funkci jak imunitní systém, tak střevní mikrobiom a jeho produkty (známé jsou teď zejména SCFA = mastné kyseliny s krátkými řetězci). Střevní mikrobiom je tvořen sto biliony nejrůznějších mikrobů, hlavně bakterií, ale také virů, kvasinek, plísní a malých parazitů.

Proti tenkohlavci nejmocněji působí systém interleukinu IL-10, který je známý jako protizánětlivý a napomáhá významně bariérové funkci. Parazit ovlivňuje složení mikrobiomu a má tendenci jednak vyvolat zánět a pak pronikat střevní stěnou do organismu, kde má namířeno do jater, jejichž selhání může způsobit. Obranu řídí konkrétně receptor IL-10Rα umístěný v buňkách imunitního systému odkud dává signály dalším složkám, které ochrání nepropustnost střevní stěny a nastavují harmonii (eubiózu) mezi bakteriemi. Pokud tento receptor chybí, má parazit volnou cestu.

Zdroj: Duque-Correa MA, et al,: Exclusive dependence of IL-10Rα signalling on intestinal microbiota homeostasis and control of whipworm infectionPLOS Pathogens, 2019; 15 (1): e1007265 DOI:10.1371/journal.ppat.1007265