Státní návštěva jako příspěvek k manželskému štěstí

Je to už dávno a nikdo už nemůže křičet, abych si to nechal pro sebe; je to promlčené. Na té svatbě jsem byl za řidiče navíc vypújčeným autem, protože do našeho Trabanta by neusedli ani svědci, natož ženich. Po standardním obřadu na radnici a fotografii před ní jsme odjeli směrem na Hrad, neboť následující žranice a povinné veselení se konalo v restauraci Vikárka.

Bylo mi divné, že nás dvakrát zastavili esenbáci (pro mladší: tehdejší policie) a dotazovali se na cíl naší cesty, ale přičítal jsem to významu budoucího potomka, který možná z tohoto manželství měl někdy v budoucnu vzejít. Na Vikárce jsme se ale dozvěděli, že to je skrzevá chystanou státní návštěvu spřátelené hlavy státu. Pak nám číšníci oznámili, že hlava přijíždí, kdo však nejel, bylo auto s nevěstou, vlastně už novomanželkou, která byla unesena a popíjela s únosci ve vnitřní Praze. To ale nikdo nevěděl, debilní telefony tehdy neexistovaly.

Netušila, stejně jako únosci, že před a za přijetou hlavou sklapne klec a na Hrad se nedostane ani myš, natož lidi a už vůbec ne nějaké auto. V redukované a trochu třaskavé sestavě, novomanžel, obě tchyně a já, jsme tedy čekali v hospodě, až hlava zase odjede. Ač nás bylo tak málo, atmosféra viditelně houstla. Ty dvě dámy k sobě necítily nic pozitivního, konverzace vázla a jak říkají učebnice komunikace, pokud dvě ženy nastaví mezi sebe TICHO, je to jasný projev nepřátelství.

Ta mírumilovnější po několika předlouhých temných minutách vzala do ruky jídelní lístek a pravila: Já bych si nejspíš dala stejk.

Ta druhá jí opravila: Mělo by se to číst – je to anglicky – stýk.

Stejk, pravila bojovně první. Nikdy jsem neslyšela, že by někdo říkal stýk.

No, právě, kontrovala polyglotka, to je jako bejk a taky se správně říká býk…

Novomanžel do sebe kopnul třetí panák vodky.

Hodina bývá někdy trpělivá a potom odbíjí, říká český text šlágru známého ve světě jako Downtown. Odbila i tato, spřátelená hlava buď odjela nebo zasedla a dorazil kompletní zbytek svatebčanů. Matkou seřvaná novomanželka se uvedavě rozplakala, provinilí pánové zasedli se svěšnýma ušima ke stolu, vratký novomanžel popíjel něco u baru a hosté si začali objednávat. S prstem v jídelním lísrku si jedna z matek poručila stýk. Číšník nehnul brvou.

Vidíte?! pravila triumfálně. I když“slyšíte“ by bývalo příhodnější…

Vytěžil jsem z toho báseň do svého souboru kognitivní poesie.

 

Varování
Když se tu chováš jako bejk,
bacha, aťsi tě nespletou
s dobře prorostlou kotletou
a nenaklepou z tebe stejk!