Středozemní dieta snižuje riziko cévních a srdečních nemocí

Vědecký tým Harvardovy lékařské fakulty a dalších pracovišť publikoval v JAMA Network Open výsledky studie zaměřené na příznivý vliv takzvané středomořské diety na stav kardiovaskulárního systému. Vědci v megastudii zahrnující více než 25 000 amerických žen sledovaných 12 let zjistili, že tato dieta bohatá na zeleninu, olivový olej a současně nízkým příjmem masa a sladkostí snižuje riziko kardiovaskulárních onemocnění (nemoci srdce a cév) o 25 procent.

Pokusy se středozemní dietou probíhají již desítky let, nebyly ale známé mechanismy, které jsou za snížení rizik odpovědné. Dnes se má za to, že uvedená dieta ovlivňuje především zánětlivé pochody, metabolismus glukózy a inzulinovou rezistenci. Dále byl také příznivě ovlivněn krevní tlak a tělesná váha, méně již metabolismus lipidů.

Hlavní koordinátor studie k tomu řekl: Our study has a strong public health message that modest changes in known cardiovascular disease risk factors, particularly those relating to inflammation, glucose metabolism and insulin resistance, contribute to the long-term benefit of a Mediterranean diet on cardiovascular disease risk.

Tolik strohá fakta, k tomu vysvětlení:

Současné medicínské hypotézy obviňují z většiny chorobných dějů počáteční zánět. Ten – stejně jako v pohledu Hippokratově – začíná ve střevech. Zde s námi žije a pro nás pracuje sto bilionů malých pomocníčků – mikrobů, ale také virů, plísní, parazitů ve spolupráci s našimi řídícími, endokrinními a imunitními systémy. Pokud jsou všechny mikroby v množství, složení a poměru v jakém mají být, mluvíme o eubióze. Pokud se tyto poměry změní, např. po systematicky nesprávných stravovacích postupech, infekčím onemocnění, dávce antibiotik, stresu, aj., objevuje se dysbióza s následky pro imunitu, další metabolické a někdy i řídící pochody.

To, co je v našem trávícím systému odděluje od našeho těla, od našeho vnitřního prostředí, jen jedna vrstva epitelových buněk (= buněk výstelky) posílená mnoha imunitními a dalšími mechanismy. Dysbióza neboli nerovnováha mezi bakteriemi vede k tomu, že se začnou mezi sebou prát, vysílat signály podporující zánět, tak zvané prozánětlivé cytokiny a interleukiny, což jsou molekuly, které nabudí imunitní systém, nejprve rozvolní bariéru mezi střevním obsahem a organismem, čímž vznikne „leaking gut“ (prosakující střevo) a pak začnou také spolu s dalšími vetřelci pronikat ze střeva do těla, do našeho vnitřního prostředí. Zde potom spouští další zánětlivé procesy na místech, které svou přítomností ovlivní. Jedním z takových míst je tuková tkáň a zde jsme u kořenů obezity.

Inzulinová rezistence je stav, kdy tělesné buňky, do kterých inzulin normálně vpravuje glukózu jako jejich potravu, se zašprajcujou[1] a odmítnou glukózu přijmout. Tím stoupne koncentrace glukózy v plazmě, neboli glykemie. Stav zvášené glykemie se nazývá hyperglykemie. Ta má vliv na metabolismus tuků, zvášé se koncentrace volných mastných kyselin v plazmě, což celou situaci zhorší a glykemie dál stoupá. Dlouhodobá hyperglykemie zvyšuje riziko infekce, tedy dalšího ohrožujícího zánětu.

Správné složení stravy vede k úpravě poměrů ve střevním mikrobiomu a k úpravě vadných metabolických pochodů.

Zdroj: Ahmad S, et al.: Assessment of Risk Factors and Biomarkers Associated With Risk of Cardiovascular Disease Among Women Consuming a Mediterranean DietJAMA Network Open, 2018; 1 (8): e185708 DOI:10.1001/jamanetworkopen.2018.5708

[1] Pojem „zašprajcovat“ není ve vědecké literatuře častý, a je na čase, aby jako výstižný byl do ní zaveden.