Víte, co mají společného drosofily a sloni? Hospodu U maruly!

Reakční mušky drosofily neboli octomilky (Drosophila melanogaster), jak je označil v jednom svém románu Josef Škvorecký, získaly tuto neblahou pověst v době, kdy u nás v padesátých letech 20. století vládla sovětská biologie, která dědičnost neuznávala a její označení této zhůvěřilosti znělo mendelismus-morganisms. Mendelovi byl připsán navíc k tíži jeho kněžský stav a Morganovi americké občanství. Obvinění z mendelismu, morganismu nebo dokonce obou znamenalo automaticky konec jakékoliv akademické kariéry. Obleva nastala až v roce 1957.

Thomas Hunt Morgan (1866 – 1945) byl pionýrem na poli bádání o dědičnosti a mušky octomilky si zvolil jako objekt ze dvou racionálních důvodů: jejich chov byl levný a rychle se množily. Objevil tam nositele dědičné informace, geny lokalizované na chromozomech a stal se tak otcem-zakladatelem vědy zvané genetika. Jeden z jeho studentů, Alfred Sturtevant, vytvořil při jejich studiu první genetickou mapu.

Octomilky se záhy připojily k člověku a na rozdíl od psů si nás neochočily, ani nezískaly naše sympatie, v čase švestek byly pivaři obviňonány, že jsou příčinou zhoršené kvality piva. Mají ale gen pro alkoholdehydrogenázu, takže by to dělaly neúmyslně. Když se vědci pustili za divoce žijícími drozofilami, měli problém je v Africe ulovit. Jejich pasti zůstávaly prázdné, plnily se jedině poblíž posvátných stromů marula (Scelerocarya birrea).

Jak nás poučí encyklopedie, marula je strom rostoucí již víc než 10 000 let na písčitých půdách jižní Afriky a jeho sladkokyselé plody jsou zdrojem potravy pro lidi i zvířata. Pokud spadnou a nakvasí, jsou oblíbenou drogou nejen lidí, ale také slonů (odtud i neoficiální název sloní strom) a jak je patrné, také drosofil. Klokani už jedou na opioidy!